Proč většina autorů nikdy nedokončí svou knihu

Máte skvělý nápad. Nadšení je na vrcholu. Hlavní postava je dokonalá, děj dává smysl a v hlavě už vidíte svou knihu vystavenou v knihkupectví. Tak napíšete první kapitolu. Pak druhou. Možná třetí. A pak se něco stane.

Nadšení pomalu mizí. Objevují se pochybnosti. Najednou si nejste jistí, jestli je příběh dost dobrý. Přemýšlíte, zda by nebylo lepší začít úplně znovu. A než se nadějete, místo psaní další kapitoly trávíte večer vymýšlením úplně nového příběhu.

Pokud vám to zní povědomě, nejste sami.

Perfekcionismus jako tichý zabiják příběhů.

Mnoho autorů nedokončí knihu proto, že se snaží napsat dokonalou knihu. Každou větu několikrát přepisují. Neustále se vracejí na začátek. Opravují kapitoly, které ještě nikdo nečetl. Jenže problém je jednoduchý. Nemůžete dokončit knihu, kterou neustále přepisujete od první stránky. První verze nemusí být dokonalá. Jejím jediným úkolem je existovat.

Přichází syndrom nového nápadu.

Každý autor ho zná. Píšete příběh už několik týdnů a najednou vás napadne něco nového. A samozřejmě je to lepší. Mnohem lepší. Nejlepší nápad, jaký jste kdy měli. Alespoň do příštího týdne.

Nové nápady jsou vzrušující, protože ještě nemají žádné problémy. Neobsahují slepé uličky, dějové mezery ani obtížné scény. Existují pouze ve vaší představivosti, kde jsou přirozeně dokonalé. Rozpracovaná kniha je oproti tomu plná práce. A právě proto bývá tak lákavé ji opustit.

Motivace není spolehlivá.

Mnoho lidí čeká na správnou náladu. Jenže ta nepřichází vždy. Jsou dny, kdy slova plynou sama. A jsou dny, kdy máte chuť smazat celý rukopis a začít pěstovat brambory. Obojí je normální. Autoři, kteří knihy dokončují, nejsou nutně talentovanější. Často jen pokračují i ve dnech, kdy se jim nechce.

Někdy stačí napsat jediný odstavec. Jindy jednu stránku. Důležité je nezastavit se úplně. Polovina knihy totiž bývá nejtěžší místo. Zatímco začátek je plný energie. Konec už je na dohled. Ale prostředek? To je oblast, kde se ztrácí nejvíce autorů. Příběh se zpomaluje. První nadšení vyprchalo a závěr je stále daleko. Právě v této fázi začínají pochybnosti. Paradoxně to často znamená, že postupujete správně. Pokud vás váš příběh občas štve, neznamená to, že je špatný. Znamená to, že s ním trávíte hodně času.

Dokončená kniha porazí dokonalý začátek.

Můžete mít nejlepší první kapitolu na světě. Pokud ale za ní nic nenásleduje, stále nemáte knihu. Dokončený rukopis má mnohem větší hodnotu než deset rozpracovaných projektů. Teprve když dopíšete poslední stránku, můžete začít opravovat, upravovat a zlepšovat. Prázdnou stránku upravit nejde.

Na závěr.

Většina autorů nedokončí svou knihu ne proto, že by neměli talent. Nedokončí ji proto, že je během cesty zastaví perfekcionismus, pochybnosti nebo nový nápad, který vypadá lákavěji než ten současný. Pokud tedy právě teď pracujete na příběhu a máte pocit, že se nikam neposouváte, zkuste si připomenout jednu jednoduchou věc:

Každá dokončená kniha byla kdysi nedokonalým rukopisem.

A každá poslední kapitola začala rozhodnutím nevzdat to po první.